Pod rozkvetlou sakurou
bodl mne komár
a já nadávám i květům

(mistr Issa)

Stručně řečeno, haiku je minimalistická báseň původem z Japonska, která vznikla upravení převzaté formy krátkých básní z Číny. Haiku tím, že má předepsanou formu (většinou 5-7-5 slabik) a velmi omezený prostor nutí autora, aby vyjádřil svůj pocit velmi stručně a šel tak na jeho nejniternější podstatu. Když se to umí, tak těmi několika slabikami předáte čtenáři svůj pocit tak, jako by ho zažíval on sám. Myslím, že je to nejlepší způsob, jak předávat pocity slovy...

 V průběhu 17.století přivedli Japonci tuto "poezii beze slov" k dokonalosti v haiku, v básni o pouhých sedmnácti slabikách, která své téma opouští téměř v tom okamžiku, kdy se ho dotkne. Ostatním lidem, ne-Japoncům, se haiku zdá být jen začátkem nebo dokonce titulem básně, v překladu je nemožné převést zvuk v rytmus. Překlad však obvykle může sdělit obraz - a to je důležité. Posluchač, který není Japonec, si musí pamatovat, že dobré haiku je oblázkem hozeným do tůně posluchačovy mysli, který evokuje asociace z pokladnice jeho vlastní paměti. Zve posluchače ke spolupráci, namísto aby ho nutilo němě obdivovat to, co básník vystavuje na obdiv. 

[Alan W. Watts - Cesta zenu]